Vítejte na stránce felbabkaturisti.websnadno.cz v sekci Fotogalerie 2018
Výstup na Ostrý dne 1. 1. 2018
Novoroční výstup je popsán v sekci Informace, pozvání 2018. Několik fotografií:
Novoroční setkání. Scházíme se na louce u Kozího plácku v družném hovoru a s přáním všeho nejlepšího a samozřejmě zdraví do nového roku.
Toto je naše skupina. Další se připojí v průběhu pochodu.
Počet našlapaných kilometrů není rozhodující. Hlavně si popovídat a bavit se.
Kousek jsme popošli a zatáhlo se. Bohudík jen na chvíli. Toto je pohled zpět na Felbabku.
Jsme v polovině cesty a dáváme si pauzu.
O legraci nebyla nouze. Do diskuse se zapojila i Laděna.
A sluníčko nám přálo.
Na cestě místo sněhu bláto.
Blížíme se závěru pochodu. Už jsme všichni ( 10 + pes ) a ochutnáváme Karlovu medovinu.
Na krajinu padá šero a my končíme, jdeme domů.
Výroční jednání KTF dne 20. 1. 2018
Jednání proběhlo za účasti 17 členů. Vzhledem k opakujícím se setkáním v Multifunkčním domě Felbabka se fotozáběry dost opakují. Proto jen několik snímků.
Mezi prvními se dostavil Emil, nejstarší člen Klubu.
Jednání je v plném proudu. Hodnotí se plnění plánu i stav hospodaření Klubu.
Hospodářka seznámila přítomné podrobně s průběhem čerpání finančních prostředků od obce i peněz vybraných našimi členy.
Po skončení oficiální části jednání jsme slavili 10. výročí založení Klubu tímto dortem.
Porcování dortu. Dostalo se na všechny.
A teď spláchnout sladký dortík pívkem. Na zdraví. Kéž bychom oslavili dalších 10 let společných akcí.
Výlet do Orlova dne 22. března 2018
Na Felbabce pošmourno a zima. V Orlově slunečno a okolo 5 stupňů. Nepřízeň počasí měla zřejmě největší podíl na tom, že se nás sešlo pouze 8 statečných. Značnou roli měla i nemocnost. Ale nebylo čeho litovat. V příbrami i v Orlově slunečno, na všechno dostatek času, oběd výtečný, takže fajn.
Autobusem do Příbrami a autobusem od Kauflandu do Orlova. Nikomu se nechtělo pěšky cca 5 km. Bylo sice hezky, ale dost větrno a vítr byl studený. Však je to na nás vidět.
V Orlově, na okraji horní části obce začíná naučná stezka a u ní stojí tento památný buk. Jak je vidět, ještě zde leží sníh.
Naučná stezka vede na vrch Třemošná. Tam jsme už před několika lety byli, není se jdeme jen projít po obci a nadýchat se čerstvého jarního vzduchu.
Kaplička v Orlově jako na Felbabce, až na ten křížek. My ho máme vedle kapličky.
V obci bylo jak po vymetení ( je čtvrtek ) a nás vítala jen tato vtíravá kočička.
KTF v Orlově. Karel fotí a neví, že má rozvázanou tkaničku. Bude se padat?
Karel neupadl a v pohodě s námi ostatními zasedl k obědu. V restauraci "Na samotě u lesa" bylo útulné teplo, oběd chutný, takže jsme poseděli a povídali si. Dokonce si pochvaloval i Emil, který snad poprvé dostal teplé brambory.
A jedeme se podívat na výstavu motýlů. Ještě před 1,5 rokem byla zde v Orlově. Je však přestěhovaná do Příbrami.
Tak toto je ta výstava. Ovšem ve větším rozsahu než na obrázku. Jedná se o druhou největší sbírku lišajů na světě, po Londýně.
V Domě Natura není jen muzeum motýlů, ale i například expozice o historii Brd.
Je zde i výstava jesliček, v teráriích připomínajících přirozené prostředí je mnoho obojživelníků a plazů a je zde mnoho dalšího. Prostě rozsáhlé expozice a výstavy, kde lze strávit třeba celé dopoledne. My jsme pobyli jen 1,5 hodin
Když to budete hledat, tak na náměstí ve Staré Příbrami je to tento rohový dům.
Výlet do Zbraslavi dne 19. dubna 2018
Nelze začít jinak, než počasím. Bylo jasno a teplo okolo 24 stupňů. Sešlo se nás 16. Vyrazili jsme pronajatým autobusem až k minizoo pod Zbraslaví. Po prohlídce minizoo jsme ve většině vyrazili na vrch Závist k prohlídce keltského oppida. Vycházka to byla krátká, ale náročná. Cesta na kopec je docela prudká. Stálo to však za to. A nebyli jsme sami. Po kopci se to hemžilo školními i školkovými dětmi. Asi po 2 hodinách jsme zajeli na náměstí a prohlídli si zámeckou zahradu s kostelem. Na oběd jsme zašli do restaurace "Škoda lásky". Nelenili jsme ani po obědě. Vyšlápli jsme kolem Vančurovy sochy na kopec nad náměstím k prohlídce Karlova stánku. Po nezbytné zmrzlině jsme zamířili k domovu. Návrat byl v souladu s plánem do 16ti hodin.
Vyjíždíme. Tady jsou samí dědkové, ale v autobusu to je lepší.
Je tu i nastupující generace. A drží nám palce.
Ve Zbraslavi jsme zaparkovali u minizoo, kde je řada ptáků ...
... i divoká prasata. Bohužel před měsícem nějaký vandal otevřel některé klece a vypustil zvířata do přírody. Přitom jde o zvířata hendikepovaná a v přírodě nepřežijí.
Od minizoo jsme vyrazili na vrch Závist kolem tohoto pomníku Hálkovi od vděčných studentů.
Tento úsek stoupání je ještě ten snadný.
Stoupáme nad Břežanské údolí nádhernou zelení.
Přicházíme k oppidu. Branou A.
Procházíme oppidem.
S námi si oppidum prohlíží skupina dětí.
Akropole. Vzadu altán s tabulemi popisujícími období osídlení hradiště.
Tabule pod altánem.
Velmi podrobně popsáno vše co zde bylo objeveno.
Přelet policie, že by to tu hlídala?
Tato nádherná třešeň zdobí akropoli také.
Vrátili jsme se k minizoo a přejeli na náměstí ve Zbraslavi. Nikde se tu nedá parkovat, tak se autobus musel vrátit.
Pomník obětem 1. a 2. světové války na náměstí.
Zámek. Bohužel je to národní památka, ale nepřístupná.
Už nemá náladu. Je toho najednou moc.
Sv. Václav od Myslbeka.
Dědeček hříbeček tu straší.
Kostel vedle zámku. Všichni se šli podívat dovnitř. Bylo proč.
Byl tu chládek a tak jsme si odpočinuli.
Kdo ví, že zde odpočívá ona?
A on?
Po prohlídce zámecké zahrady jsme šli na oběd do budovy, kde pobýval J. Vejvoda. Ta budova má jméno podle nejslavnější skladby Jaromíra Vejvody - Škoda lásky. Vaří se zde chutně.
Hned vedle restaurace se jde na kopec s Karlovým stánkem, který je jen pár set metrů daleko. Prochází se kolem bysty V. Vančury a jeho bývalé vily...
To je ona.
A tohle je Karlův stánek s nádhernou vyhlídkou na Prahu i Zbraslav.
Tak to je vše. Více jsme toho nestihli. Ale inspirace pro návrat a procházku městem a okolím to je.
Návštěva Lán dne 17. května 2018
Opět nás bylo 16. Vyjížděli jsme po dešti s chmurnými vyhlídkami na průběh dne. Přijeli jsme do Lán a po dešti ani památky, do konce našeho pobytu se sem tam dokonce ukázalo sluníčko. Teplota okolo 18 - 20 stupňů.
Sraz u "trafa" - poprchává.
V Lánech začínáme výlet návštěvou hřbitova a postáním u hrobu T.G.M.
Hrob je nečekaně jednoduchý a jsou zde uloženy ostatky i ženy T.G.M., jeho syna Jana a dcery Alice.
Postáli jsme, pohovořili a vydali se do nedalekého muzea T.G.M.
Vcházíme do muzea. Všichni.
Život a působení Masaryka na politické scéně Českolslovenská je zde podrobně popsáno včetně dění v republice té doby.
Plastická mapa cesty a bojů našich legionářů v Rusku.
Vybavení četnické stanice té doby.
Cestovní kufr Masaryka a jiné drobnosti.
Některé exponáty jsou vcelku vtipné.
To je ale zajímavá otázka....
Opouštíme muzeum před nímž je Masaryk zase na jiném koni. Vyrážíme do muzea závodních vozidel. Téměř všichni.
Kde začít? Je tady spousta vozidel. A ve dvou patrech.
Nádherné vozy. Studoval jsem chvíli jejich obsah, zrychlení, konstrukci atd. Ale nešlo to. Všichni mi utekli. Jen se kochali.
Člověk by takový vůz nejraději pohladil. Zastavte s tím u obchoďáku a máte to odřené. Jen to ne!!!
Formule jsou zajímavé, ale moc krásy nepobraly.
A zde prosím, naše Škodovky. A dosáhly také řady úspěchů při závodech.
Po prohlídce muzea jdeme na oběd do hospody Narpa. Před ní ( v rámci náměstí ) je umístěno několik zajímavostí:
Památník obětem 2. světové války,
Kamenná skulptura ( člověk ve vaně si hraje s lodí? ).
Obsluha rychlá, jídlo dobré, posezení venku i uvnitř.
Hned vedle hospody je dům, krásně vymalovaný a s řadou figurek.
Skalka s řadou brouků, zvěře a pod.
Rybníček - opět s množstvím vodní havěti. Na zdi další pohádkový výjev.
Nechybí perníková chaloupka s ježibabou.
A na konci dvanácterák, laň a jiná lesní zvěř. Zdrželi jsme se prohlídkou půl hodiny při cestě k zámku.
Čekáme na otevření zámecké zahrady. Dnes se otevírá ve 14 hodin, přesně.
Zámek, zámeček, nic moc, ale zahrada nádherná. Do zámku nás nepustili.
Palmový skleník nově rekonstruovaný. Dá se tu posedět a kochat se.
V parku jsou nádherné rododendrony. Snad tu krásu nenarušuje ani naše skupina.
Zámecký rybník s přístupným ostrůvkem.
Pět pramenů, které představují části Československa. Stékají se do jednoho - viz dále.
To je od. Ten teprve teče do rybníka.
Docela vzácný červený kaštan poblíž rybníka.
A naše poslední zastávka v Lánech - zámecký kostel.
Návštěva Průhonic dne 14. června 2018
Pro řadu důvodů (návštěva lékaře, zahraniční zájezd, nemoc ) se nás sešlo jen 13. Bylo polojasno a kolem 20 stupňů. Tedy tak akorát, aby se dalo procházet i na sluníčku. Začali jsme prohlídkou Dendrologické zahrady a potom jsme zajeli na oběd do restaurace "V Holi". Po obědě jsme se prošli zámeckou zahradou ( neboli Průhonickým parkem ) tou nejkratší trasou. Někteří si ji ještě zkrátili. Dendrologická zahrada byla pěkná a park nádherný. Stálo by za to vrátit se sem ještě jednou. I proto, že letos byla příroda kvůli teplu o nějaký ten týden napřed a růže byly dost odkvetlé. Časový harmonogram jsme dodrželi a vrátili se v pořádku domů.
Jsme za vchodem do Dendrologické zahrady. Všude samé kytky.
Vyrážíme na prohlídku - vpravo od vchodu je první rybníček. Zajímavost? Kuňkající žáby.
Naproti rybníčku dva zkamenělí návštěvníci zahrady.
Po prohlídce vrcholu menšího kopce s odkvetlými růžemi ( některé nádherně voněly ) jsme zahájili prohlídku kytek. Každá skupina měla své označení se seznamem vysazených druhů. Jen pro úplnost. Je tu i Dědečkova předzahrádka.
To je ta skupina kytek. Trochu rozmazaná díky nedokonalému osvětlení a mobilu. Fotograf za nic nemůže!!!
Jiný pohled. Pestřejší skladba kytek. Nádhera druhů, barev a vůní.
Další sekce.
A k ní květiny.
Kdo ty názvy dělal, ten měl fantazii.
Třeba toto a ..
další a další. Dlouhá řada názvů a květin.
Dlouhá řada květin, kam se podíváš.
A nejen květiny, ale i průhonický Stonehenge.
A tady rybníček s labutí a "labuťátky". Procházeli jsme se asi 2 hodiny, nakoupili kytky domů a vyrazili na oběd.
Restaurace zepředu. Parkování je přes cestu. My tam měli autobus.
Restaurace zezadu. Tady jsme seděli. Perfektní posezení, dobrá kuchyně.
Po obědě jsme šli do Průhonického parku. Jarka kupuje vstupenky pro všechny.
Prohlídku začínáme zámkem a výstavou v něm.
Pohled z nádvoří zámku do parku.
Pohled na zámek od rybníka. Ta postavička na svahu - část naší skupiny, která si okruh zahradou zkrátila.
Živo je i v rybníku. A barevno.
Cesta od zámku do parku. Po ní jdeme dále. Zámek je neobvyklý. Věž, kostel, několik různě velkých budov....
V zahradě vytváří systém rybníčků, splavů, můstků a cestiček nádhernou scenérii.
Pamětní deska pro zakladatele parku. Jméno si rozluštěte sami. Taky mi to dalo práci.
I skály tady kvetou.
Staletý strom. Co všechno asi přežil?
Park si oblíbila i srna s kolouchem. Trochu daleko, ale můj mobil to zvládnul.
Tady kvetou nejen skály, ale i kamenné zdi.
A po prohlídce parku jsme zašli, jak jinak, do zámecké kavárny na zákusek a zmrzlinu.
Vinobraní na statku dne 29. září 2018
Po prázdninách ( v červenci a v srpnu jsme se věnovali sobě a svým rodinám ) jsme podle plánu organizovali účast na vinobraní v Kočvarech.
V 10,30 hod. 29.9.2018 jsme v počtu 9 osob vyrazili na vinobraní do Kočvar. Bylo téměř jasno, okolo 15ti stupňů a vypadalo to na krásný den. Pronajatý autobus nás vyložil na 20 minut v Praskolesích, kde zrovna začínal šermířský souboj. Docela na úrovni. Dál jsme přejeli do obce Otmíče, odkud jsme šli pěšky k vinici Johanka. Na vinici bylo slunečno a teplo, hrála muzika, ochutnali jsme burčák, víno i slané a sladké pečivo ( já slané koláčky dvakrát ). Prostě pohoda. Po necelé hodině jsme pokračovali pěšky na statek Kočvary ( celkem pěší přesun cca 2 km ).
V zahradách statku bylo připraveno pódium pro muziku, stany, spousta stánků s občerstvením, zábavných atrakcí pro děti a zase víno, burčák, medovina a pivo. Každý si přišel na své. Po třech hodinách zábavy, poslechu hudby, shlédnutí příjezdu "královny" s jejím doprovodem ( samozřejmě na koních ) a ochutnávání všeho možného jsme za hřmotu bubnů kapely Kabát odjeli domů. Přijeli jsme v pořádku cca v 16,45 hod. Byl to pěkný výlet.
Výše uvedený průběh akce v několika obrázcích zde:
Šermíři v Praskolesích. Je 10,45 hod. Stihli jsme začátek.
Tuto skupinu historického šermu jsme viděli ještě jednou - na statku Kočvary.
Jeden z našich členů při sledování souboje. Je pronásledován Petrem, který ho fotí ( viz stín ).
Po skončení šermířského souboje jsme přejeli do obce Otmíče. Odtud jsme vyrazili do vinice Johanka.
Cestou nás potkal tento šašek na koni.
Vítá nás Johanka. Můžeme si dát burčák. Chceme-li víno, musíme vinohradem nahoru. Tak jdem.
Jsme nahoře. Je tu nádherně. Vinné hrozny ještě visí na révě. Budou slaďoučké. Víno zde měli a taky něco k zakousnutí.
A jsme v parku na statku Kočvary. Je něco po 12té hodině. Ještě je zde lidí pomálu, ale hudba již hraje.
Připravený koutek pro děti.
Začíná se ochutnávat. Dámám medovina evidentně chutná.
My jsme si zabrali posezení na sluníčku, poblíž jídla i pití.
Příjezd královny s jejím doprovodem. Král byl údajně přepaden v blízkých hvozdech a léčí si zranění.
Na pódiu se střídají kapely a my ochutnáváme dobroty, které se v parku nabízejí.
Je kolem 15,00 hodin a lidí stále přibývá.
V 16 hodin odcházíme a u vchodu je stále velká fronta zájemců o vstup. Začíná hrát kapela Kabát.
Čekáme na náš autobus, který se sem dostává jen s obtížemi. Silnice je ucpaná parkujícími a přijíždějícími auty.
Je nádherné odpoledne. A ten výhled od statku stojí taky za to. Během půl hodinky jsme doma. Vše podle plánu.
Výlet na Vrškamýk dne 11. října 2018
Za zcela jasné oblohy, ale dosti silného větru, jsme v počtu 8 osob jeli na výlet do Kamýka nad Vltavou. Využili jsme slev pro seniory a použili jsme veřejnou autobusovou dopravu. Protože bylo v Příbrami dostatek času na přestup do Kamýka, zašli jsme se podívat do stálé galerie Františka Drtikola v zámečku Ernestinum. V Kamýku jsme šli po zelené turistické trase na zříceninu hradu Vrškamýk ( pěšky cca 1,2 km ). Vítr ustal a bylo kolem 20 stupňů. Oběd jsme měli zajištěný v hostinci U Zemanů. Po obědě jsme si dali domácí zmrzlinu a šli jsme si prohlédnout most přes Vltavu. U Vltavy jsme si poseděli a v 16,15 hod. vyrazili k domovu. Doma jsme byli po 18té hodině. Prožili jsme krásný den "babího léta".
K dispozici jsme měli jen mobily, trochu staršího typu, takže jen pár záběrů z akce:
První, co jsme naproti autobusové zastávky v Kamýku viděli byla tato značka na domě ve výši cca 2m. Označuje výši hladiny vody při povodni v roce 2002.
Kousek nad tenisovými kurty jsme na zelené turistické trase našli tuto značku. Trochu nám trvalo, než jsme ji rozluštili.
V klidové zóně, kousek pod hradem, je rozhledna, která je otevřená jen do září. Díky ochotě místostarosty Kamýka nám bylo umožněno rozhlédnout se z ní i v říjnu. Děkujeme za to. Tento nápis nahoře na rozhledně v překladu znamená, že výhled je omezený. Je to pravda.
Výhled byl hlavně na Vltavu...
a na klidovou zónu. Ten provázek, co tam visí patří ke zvonku. Taky jsme si zazvonili.
V areálu je, kromě jiného, ovčín.
Někteří z nás si tu zajezdili na koni...
i na beranu.
Na stezce nás zaujala i tato tabule. Je na ní zakreslena siuleta hradu v původní velikosti vůči obci Kamýk.
Přicházíme ke zřícenině hradu. Jde se k ní po mostě. V dálce je vidět další most, který je přes příkop mezi přední a zadní částí hradu. Přední část hradu nemá zbytky hradeb.
Bylo zde příjemné klima a byli jsme zvědaví jak hrad vypadá.
V areálu zříceniny hradu je několik popisných tabulí, lavičky i přístřešek s posezením.
Dlouhatánský vnitřní prostor hradu. Dohadujeme se jak to tady asi vypadalo dříve.
Délku hradeb dokumentuje i tento pohled zvenčí.
Cesta z hradu i celé okolí je pěkně udržované.
Z hradu přímo na oběd, který jsme měli zajištěný v hostinci U Zemanů.
Po obědě jsme si v místní cukrárně dali domácí zmrzlinu a zašli se podívat na most přes Vltavu. Někteří zkoušeli na informacích ( v budově městského úřadu ) koupit štítky na hůl, ale marně. Moc lidí sem asi nechodí, tak je nevyrobili.
Prohlédli jsme si most, poseděli u Vltavy a jeli domů. Bylo teplo, klidno. Parádní podzimní počasí.
Společné posezení dne dne 10. listopadu 2018
Letos jsme měli v plánu návštěvu restaurace "U pstruha" v Ohrazenici. Nájemce autobusu nám však již nemůže garantovat přistavení dopravního prostředku. Proto byla zvolena pro naše posezení restaurace "Ranch" v Hořovicích. Sešlo se nás při obědě 17, tři byli omluveni ( 2 nemoc, 1 účast na jiné akci ). K posezení jsme se dostali okolo 12,00 hod. různými způsoby. Část členů pěšky, část autobusem a další auty. K obědu jsme předem nic nevybírali. Restaurace nám nabídla pestrou nabídku hotovek i jídel na objednávku. Vzhledem k tomu, že dalšího dne bylo sv.Martina, byla v nabídce i martinská husa.
Další akci předpokládáme až příští rok a to už 1.1.2019. Vyrážíme na novoroční výšlap na kopec Ostrý. Už se těšíme.
Několik momentek z naší akce:
Vyrážíme z Felbabky v 10,00 hod. Je sice chladno a pošmourno, ale neprší. Je nás pět. Ten pátý je fotograf.
Tady je. Petr s holí. Ostatní pojedou ve třičtvrtě na 11 autobusem, jiní později autem.
Přicházíme k ranči. V ohradě u ranče jsou ve výběhu koně.
Výběh pro koně je z trubek a je dost velký.
Hotel Ranch u restaurace Ranch.
Chvíli po "pěšácích" přicházejí dámy z autobusu.
V restauraci máme připravené posezení. Vládne tu pohoda a teploučko.
Společné posezení se vydařilo, pochutnali jsme si a v pořádku odjeli ( i odešli ) domů.